Květen 2014

Exlibris-2 kapitola

27. května 2014 v 15:31 | Lazurita |  Exlibris- Hotovo

Přílet

Letadlo právě přistávalo když jsem se s trhnutím probudila a zírala na město pod sebou , pršelo. Londýn však zářil , když jsem z letadla vystoupila zahalila mě mlha, netrvalo dlouho čekat na taxík který mě měl dovézt k pobřeží kde mě měla vyzvednout Kierranovo loď a dovézt mě na pevninu a odtamtať do Paříže.Jak mi Kierran říkal , kousek od ní je menší městečko Reims a kousek od něj jeho nový dům.Taxík měl díky bohu zapnuté topení takže ze mě mokro rychle odstoupilo, když jsem vystupovala pršet přestalo a já jsem byla ráda že nejsem mokrá ještě víc.Civěla jsem na průplav La Manche a přemýšlela zatímco jsem čekala na jeho loď , konečně z dálky něco zahoukalo.Koukala jsem se do mlhy a snažila se rozpoznat aspoň tvar lodi. Když se přede mnou objevila , zalapala jsem po dechu , byla to obrovská jachta a pomalu plula mým směrem . Jasně, Kierranovo rodiče byli bohatí , ale pořád jsem si nemohla zvyknout na to jak moc.Netrvalo dlouho a zaslechla jsem Kierranův hlas a za chvíly i jeho siluetu na přídi lodi , zběsile na mě mával a volal moje jméno . Zvedla jsem ruku na pozdrav a zavolala: tady!
Volání ustalo a za chvíly přirazila loď ke břehu , rozpoznala jsem nápis který na boku lodi hlásal:

Adelphea

Viděla jsem jak z přídi skáče nějaká postava a vzápětí se přede mnou oběvil Kierran se zářícím úsměvem ,odlehčeně jsem si oddechla.Sehnul se a vzal moje kufry, pojď , seznámím tě s našima , a zmizel na lodi. Váhavě jsem za ním odkráčela na palubu která se mírně pohupovala, a roztřásly se mi nohy.Pomalu jsem za ním kráčela do podpalubí , najednou se zastavil a postavil moje kufry na zem, potom se ke mě otočil a strčil mě dopředu. Naskytl se mi pohled na paní a pána který měl v rukou nějakou knížku , žena na sobě měla zářící bílé voskové šaty a už oblek který se hodil leda tak na nějakou opravdovou oslavu.Žena si mě znechuceně měřila jako bych měla nějakou velmi nakažlivou nemoc a zastavila se na mém starém oblečení.Mami , tati tohle Exlibris řekl a šťouchl do mě abych se usmála , nevím jak jsem to dokázala ale vyloudila jsem slabý úsměv . Muž se ani nenamáhal se otočit a žena si jen odfrkla.Kierran se zamračil a vzal si znovu moje kufry , ukážu ti tvůj pokoj zamručel a vedl mě proudem chodeb. Když jsme konečně dorazili na místo , byli tam nobl dveře ozdobené srdíčky a malýmy Amorky.Vyjeveně jsem se obrátila na Kierrana který byl v obličeji úplně červený.Pootočil hlavu abych mu neviděla do tváře a cosi zamumlal. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř , všude byla akvária , znovu jsem se koukla na Kierrana který na mě vyčkávavě hleděl.To si děláš srandu , celý pokoj s rybama?!Pokrčil rameny, pokud se ti to nelíbí tak můžu zařídit jinej pokoj.Nevšímala jsem si ho a vstoupila dovnitř, všude byly v akváriích mořské ryby , je to tady úžasné vyhrkla jsem trochu moc nahlas.Přestal mluvit a podíval se nevěřícně na můj rozjařený obličej , potom se sám rozhlédl , no já nevim.Koukl se na postel s povlečením ve vzoru moře a dal mi tam kufry , potom si sednul na židli a civěl na jednu rybu v akváriu naproti němu.Nejsi unavená , otočil se ke mě a pokusil se usmát. Prospala jsem se dost v letadle , díky ale ne , můžeš mi něco říct ohledně toho vašeho novýho baráku? Kierran se ke mě otočil a chytil se opěradla židle , jseš si jistá že to chceš slyšet.Pokud chci zjistit tajemství toho domu , a já ho zjistit chci, tak jo . No , zamyslel se Kierran , v knihovně je fůra knih o hystorii toho domu a já četl jen jednu a ne celou , ale říct ti to můžu. Prý v minulosti to byl chrám zasvěcený Egyptským a řeckým bohům. Copak může existovat chrám zasvěcený oboum zeptala jsem se popleteně. Nejspíš jo řekl Kierran a pohupoval se na židli a začal pokračovat.
Jednou se lidé co uctívali boha Re , obětovali jídlo Diovy a Re se urazil.Seslal na ně hladomor a všechno pod návalem slunce shořelo.Lidé se ukryli v tomto chrámu jenže Re je nesnášel za to že zneuctili jeho jméno a vyhnal je , z lidí se stali divoká zvířata a museli sloužit Reovi který je zneužíval a znovu se urazil když lidé umřeli a tak chrám proměnil v dům a odešel zpět do Egypta , jak šel den a den tak dům chátral . Začali vznikat fámy o tom že v něm straší , ve skutečnosti tam však je dole hluboko pod shody sídlo rozhádaných Řeckých a Egyptských bohů.
A ty už ses odvážil sejít se pod shody podívat , zeptala jsem se.
Zakroutil hlavou , čekal jsem na tebe, odmlčel se ..... a hele co si dát něco k jídlu?!
No já hlad nemám řekla jsem a jako odpověď se ozvalo hluboké zakručení.Kierran se rozesmál a vzal mě za ruku , jen pojď, musíš se najíst, vytáhl mě z pokoje a táhl do jídelny.
Paní Juorssová si mě znovu znechuceně prohlédla , potom se obrátila ke Kierrana , koukám že tvá kamarádka se ještě nepřevlékla.
Kierran si jí chladně změřil, moje kamarádka nemá oblečení které je podle tebe slušné.
Myslela jsem že ho ta žena skope ale ta jen pokývala hlavou , v tom případě jí musíme něco půjčit. Kierran obrátil oči v sloup zatímco já jsem zamumlala ano paní.
Tak až se najíš tak za mnou přídeš , tady Kierran tě doprovodí , potom máchla rukou ať si sednu.
Sedla jsem si do nejbližší židle a koukla se po stole , tolik jídla jsem ještě neviděla , aniž bych si to uvědomila otevřela jsem údivem pusu , zavřela jsem jí až když tiše Kierran zavrčel.
Vzala jsem si grilované kuře a pustila se do něj.



Jídlo bylo tak výtečné jako nikdy , pan Juorss na mě pobaveně hleděl a sám jen uždiboval kousky brambor , když jsem dojedla vytáhl mě Kierran ze židle a postrkoval chodbou až zastavil u bílých dveří posázených rubíny.Pomalu je otevřel a mě se naskytl pohled na hromadu moderního oblečení.Odněkud zrovna vylezla Kierranovo máma a odstrčila ho , já už se o ní postarám řekla když zachytila Kierranův kyselý pohled.Vzala mě za ramena a odvedla do místnosti a zavřela za námi dveře. Potom mě postavila do středu místnosti a odněkud vytáhla nabírané šaty , zamumlala jsem ne a ona se na ně zadívala , co je na nich špatního?Nebyli by tam spíš kalhoty zeptala jsem se místo odpovědi. Kierranovo máma sáhla dál a vytáhla černé upnuté elasťáky a modrožluté tričko. Hodila mi to a já to obratně chytla a převlékla se . Teď ti to sluší prohlásila s úsměvem , najednou sebou loď cukla a zastavila.
Obrátila jsem se k paní Juorssové , ehm ... madam?
Říkej mi Mer.
Popleteně jsem se na ní zahleděla , Mer?
Mé jméno je Merlia , ale Mer mi říkají všichni , a teď už půjdeme , musíme vystoupit.
Pokývala jsem hlavou a následovala jí.



Když jse vystoupili z lodi , nasedli jsme do menšího taxíku a ten nás vezl do Paříže , obdivně jsem kolem sebe zírala a ani mi moc nepřišlo divné že na mě Kierran zírá. To je úžasný město obrátila jsem se k němu , začervenal se a usmál se.
Když taxík nechal město za sebou , jeli jsme po silnici v přírodě. Za chvíly taxík odbočil na písčitou cestu a za půl hodiny zastavil před tou největší villou jakou jsem kdy viděla , měla fůru věží že jsem je ani nestačila spočítat. Řidič se otočil , jsme na místě?
Mar pokývala hlavou : ano , podala řidiči peníze a vystoupila.
Její rodina jí potichu následovala , její manžel si vzal většinu mých kufrů a odnášel je nahoru. Kierran se ke mě otočil , provedu tě tady jestli chceš a potom ti ukážu tvůj pokoj.
Přikývla jsem a Kierran se vydal do domu , pomalu jsem ho následovala , nečekaně se ke mě otočil , kdybys byla náhodou už moc unavená tak mi řekni jo.
Znovu jsem kývla.
Kierran mi ukázal hromadu pokojů a po půl hodině mě tak bolely nohy že jsem skoro už nemohla jít, pak zastavil před jedněmi dubovými dveřmi a otevřel je , byla to obrovská knihovna. Zalapala jsem po dechu , kolik je tu knížek?
Pokrčil rameny , nepočítal jsem to.
A kde je to shodiště , zeptala jsem se.
Pojď , ukážu ti to.
Prošli jsme znovu snad celý dům než se zastavil před malou skříňkou , natáhl ruku a něčeho se tam dotkl , skříňka zasténala a odsunula se , naskytl se mi pohled na shodiště které vydávalo tlumenou zlatou zář.
Kierran mě zatáhl zpátky a skříňka se zasunula , koukneš se na to zítra teď jsi určitě hodně unavená řekl .
Jako na povel mi nohy vypověděli službu a já bych se skácela k zemi kdyby mě nezachytil , vzal mě do náručí a nesl další spletí chodeb a pak zastavil před velkými zlatě natřenými dveřmi , jemě je otevřel a položil na sametovou postel. Dobrou noc řekl a já ucítila jeho rty na mém čele , ale teď mi to bylo jedno , byla jsem hrozně unavená a zavřela oči. Upadla jsem do příjemného spánku a nemohla se dočkat na další den až s Kierranem prozkoumáme tu chodbu.
To jsem netušila jak se všechno zkomplikuje.



Pokračování příště.............

Exlibris-1 kapitola

22. května 2014 v 16:20 | Lazurita |  Exlibris- Hotovo

Exlibris

Seděla jsem na své posteli a hleděla z okna na zlatavý měsíc, pomalu jsem ho přejížděla pohledem a přála si abych tam mohla být.Rozhlédla jsem se po svém pokoji a pohled mi padl na novou fotografii z minuleho týdne, byla jsem tam já a můj nejlepší kamarád Kierran Juorss , odtrhla jsem oči od fotky a koukla na dveře. Někdo zaťukal.
Dále houkla jsem podrážděně a znovu se zadívala na Kierrana.Vešla máma , rychle jsem fotku shovala a sedla si na postel. Exlibris? Zeptala se mamka , spíš už?
Zalezla jsem pod peřinu jak nejrychleji jsem uměla a byla zticha , zaslechla jsem jak se zavírají dveře a pomalu se zase posadila.Slyšela jsem jak mamka vzkazuje tátovi že jsem jen zavřená ve svém pokoji a ani nejím ani nepiju. Je z toho kluka úplně na prášky , neměla bych jí radši dát ten dopis , říkala zrovna máma.Bezmyšlenkovitě jsem vyletěla z postele a rozrazila dveře, jaký dopis?!Máma na mě upřela hnědé oči , ty nespíš?
Jaký dopis , zopakovala jsem napjatě.
No, máma si sáhla do jedné z jejích kapes a podala mi žlutou obálku, čapla jsem po ní a zabouchla za sebou dveře. Ještě jsem jí slyšela říkat něco o nepochopitelných puberťácích a pak už jsem vnímala jen dopis. Jeho krásné úhledné písmo mě bodalo do očí.
Drahá Exlibris,
právě jsme doletěli a dojeli, podle mě je tady hodně zima (větší než v Americe)
jsem tu 5 minut a už se mi po tobě stýská.Máma říkala že se sem možná přestěhujeme,
dům je spíš jako hrad nebo zámek než jako normální dům a je docela strašidelnej
měla bys sem přijet a prohlédli bysme si ho spolu, je vážně tajemnej.
Tímhl dopisem tě zvu na tenhle menší hrádek , prosím přijeď co nejdřív.
Ahoj , Kierran
Tiskla jsem si papírek na srdce a dýchala abych zakrila své štěstí, on mě právě pozval do domu kam měl jet jen s rodinou. Rychle jsem si sedla na židli a tu přisunula ke stolu , zadívala jsem se na zarámovaný obrázek mě a Kierrana , netušila jsem proč mám tolik našich fotek , ale teď jsem nad tím nebádala.Zašmátrala jsem v šuplíku a vytáhla papír a pero.Napřed jsem se snažila uklidnit , ale když jsem zjistila že je to houby platné , začala jsem co nejůhledněji psát :
Ahoj Kierrane,
hrozně ráda přijedu , jen co si koupím letenku,
taky se mi stýská a těším se na tebe.
Ahoj Exlibris
Vytáhla jsem obálku a papír do ní strčila , na přední stranu jsem napsala adresu a obálku položila na stůl že jí zítra donesu na poštu , poté jsem si lehla do postele a byla v linbu dřív než jsem se nadála.


Rábo jsem se vzbudila v devět hodin , což bylo dobře jelikož byl víkend.Vyletěla jsem z postele a čapla po obálce na stole, pořád tam byla. Popadla jsem jí a narvala do kapsy, potom jsem seběhla dolů do kuchyně , rodiče ještě vzhůru nebyli , zajásala jsem a najedla se.Hned poté jsem na sebe hodila bundu a vyběhla z domu .
Napřed jsem zašla na poštu a dopis poslala , hned potom jsem se rozeběhla na letiště.
Nikdy dřív jsem si letenku nekupovala , ale říkala jsem si že to snad nebude tak těžké , letenku mi však prodat nechtěli. Nasupeně jsem se tedy vrátila domů , zrovna když šel okolo pošťák.Sotva mě uviděl jak jdu k domu zavolal na mě : slečno?!
Vyjeveně jsem se obrátila , ano?
Nejste náhodou , koukl se na obálku ,Exlibris Meditteraneo? Přikývla jsem , ano jsem.
Výborně, zaradoval se pošťák a vytáhl jakýsi papír , tak mi to tady podepiš , podal mi pero a já se zběsile podepsala.
Tak a já ti to přinesu řekl pošťák a zmizel ve voze , za chvíly se zase oběvil a v rukou měl docela velký balík , natáhla jsem ruce a balík si vzala, nashle.
Měj se, řekl pošťák a nasedl do vozu.
Otevřela jsem jednou rukou dveře domu a vlezla dovnitř,.
Á , ahoj už ses uráčila přijít zeptala se máma , ještě v pyžamu od stolu.
Neodpověděla jsem a zamířila do svého pokoje, tam si sedla a rozbalila balík , uvnitř byla krabice a na ní letenka . Zalapala jsem po dechu když jsem si uvědomila od koho to musí být , zběsile jsem si prohlédla letenku a zděšeně jsem si uvědomila že je už na zítřek , ještě štěstí že nám zítra začínají prázdniny.
Položila jsem letenku na stůl a rozbalila krabici, byla v ní velká mísa s malovanými květinami a k ní malý lístek.
Exlibris,
máš zde letenku abys jí nemusela kupovat a tuhle mísu , snad tě potěší
Kierran
Vzala jsem vázu a postavila jí na zem , teď to jenom říct našim zahuhlala jsem a vypravila se dolů.
Máma seděla v křesle a na sobě měla květinované šaty a četla si nějaký přírodní časopis, táta zase nějaký časopis o víně.
Mami , tati řekla jsem nesměle , oba se ke mě otočili.
Kierran mě pozval do Evropy zamumlalala jsem , mám letenku a odlet je zítra v jednu hodinu ráno.
Oba na mě chvíly zírali , pak táta prohlásil že když jedu tak ať jedu a znovu se zahleděl do svého časopisu.Mamka si mě opovržlivě změřila , máš zbaleno?
Jo mam zalhala jsem.
No budiž.
Zítra tě tam dovezeme.
Rychle jsem tedy vyběhla nahoru a začala si balit, nacpala jsem tam všechno co mi přišlo pod ruku včetně pár fotek.
Potom jsem se koukla na hodiny a málem mě trefil šlak , bylo dvanáct , přesně čas na oběd. Seběhla jsem tedy dolů a sáhla do lednice , nic k jídlu tam nebylo , jen pár špaget a sýra. Vyndala jsem tedy to , a začala si to servírovat , potom jsem se rozhodla jít si to sníst na zahradu. Sedla jsem si k letnímu stolku a snědla všechno aniž bych vlastně věděla jak to chutná a jestli mi z toho nebude zle , to mě v tu chvíly nezajímalo.Když jsem šla talíř umýt někdo zaklepal na dveře , nechala jsem talíř talířem a šla otevřít. Na prahu stála moje spolužačka Amber Magic.Byla tichá a jestli jsi jí chtěl aspoň trochu slyšet musel ses hodně naklonit.
Ahoj Exlibris , zašeptala. Jedeme s rodinou nakupovat do New Yorku , nechceš jet s námi?
Je mi líto Amber , ale zítra letím do Evropy takže nemůžu řekla jsem , musím si totiž balit.
Amber na mě chvíly nechápavě zírala a pak sklonila hlavu , aha ... no .. dobře vysoukala ze sebe a já poznala že jen stěží zadržuje slzy.
Položila jsem jí ruku na rameno , ta počkej , půjdeme se třeba spolu projít , třeba k té jahodové farmě řekla jsem a ukázala ke kopci.Stála tam malá jahodová farma, bydleli jsme kousek od New Yorku takže jsme mohli kdykoliv na nákup který jsem neměla ráda.No , možná bych .. i mohla zamumlala Amber. Super zahulákala jsem až sebou trhla a zabouchla za sebou dveře , jdeme , vypravily jsme se tedy na procházku k jahodám.


Když jsem se konečně vrátila domů , padla jsem na postel a usnula , neměla jsem však spát dlouho , asi za tři hodiny mě mamka přišla vzbudit se slovy : odlétáš , vsávat.
Když jsem byla na letišti bylo to nejhorší , rozloučení s mámou by mi ani tolik nevadilo kdyby nedělala tak otřesné zvuky , táta naštěstí mlčel takže s tím to bylo lehčí.
Máma mě ještě naposled obejmula a pak už jsem seděla v letadle a nemohla se dočkat až zase uvidím Kierrana.



Pokračování příště...............

Dcera moře-11 kapitola /poslední kapitola

21. května 2014 v 14:04 | Lazurita |  Dcera Moře- Hotovo

Kapitola11

Leonie se probudila připoutaná řetězy,byla posazená zády k nějakému sloupu.Připadalo jí to jako když se po třetí setkala s Nikem.Jediná změna byla že Nico byl připoutaný přímo vedle ní.Naproti nim se ozvalo zasténaní , Leonie tam zamžourala, seděl tam Percy vedle Annabeth.Leonie se rozhlédla , všude byli táborníci kteří sténali , nadávali nebo se pokoušeli z řetězů dostat, kousek od posledního táborníka byly mříže ve tvaru dveří.Ty se najednou otevřely a dovnitř vešla Dara s rukou uchopenou kolem ramene nějaké cizí holky , odněkud vyndala řetěz a holku spoutala . Potom se obrátila k někomu za mřížemy , proč vám pořád utíká , hlídejte líp,načež se otočila a vyšla ven a práskla za sebou mřížemi.Holka za ní nenávistně koukala,všichni se na ní koukli.Holka si toho nevšímala a pevně zavřela oči a začala něco mumlat, řetězy se zatřásly a praskly. Nico sevřel Leonii ruku , co to sakra....
Holka vstala a rozhlédla se , chce ještě někdo pomoct se vocuď dostat? Dřiv než stačil někdo něco říct řekla Leonie důrazně : NE!Tentokrát se všichni otočili k ní.
Leonie pustila Nikovu ruku a soustředila se na prohledávání cely , všude kolem cítila proudy slané vody.Zakroutila hlavou , to je ale vážně pitomá holka řekla a koukla se po tábornících, dát dva Poseidónovo potomky do cely pod vodou. Potom se obrátila na tu holku , klidně nás odsud můžeš dostat , až budeme všichni volní tak s Percym proděláme tuhle celu a utečeme , koukla se na Percyho , viď Percy?! Percy pevně zavřel oči , potom promluvil : hele já ti nevim , ta hladina je dost vysoko . Žádný problém Percy , od čeho je pod vodou kyslík?! Všechen ho naženem sem aby zakryl polobohy , aby mohli dýchat , jo?!
Fajn zamumlal Percy.
Takže se do toho můžeš pustit , ehm..... jak že se jmenuješ?
Jsem Lara, dcera Herma .
Bratři Stollovi do sebe pobaveně strčili.
A teď vás ocuď dostanu řekla Lara a znovu začala něco mumlat, všechny řetězy kolem popraskaly.
Sotva byla Leonie volná udělalo se jí špatně a klesla Nikovi do náručí.
Pohled se jí zamlžil, slyšela hlasy táborníků , ale z veliké dálky . Pak ucítila na tvářích mokro, napřed si myslela že kape ze zdi než se jí zaostřil zrak a ona uviděla Nika.Oči měl plné slz a tvář ještě bledší než obvykle, Leonie zvedla ruku a pohladila ho po tváři.Nico sebou trhnul a otřel si oči,Leonie , řekl překvapeně a šťastně zároveň.
Leonie se o něj opřela a vstala, co...co se stalo?
Ale nic řekl Nico.
Leonie se koukla po Percym , tak co ten plán?
Percy zamrkal, jo...jasně.
Leonie sáhla na kamenou zeď a soustředila , zeď explodovala a dovnitř se hrnula voda.Leonie ponořila ruce do hlubiny a soustředila se na všechen kyslík ve vodě , vzápětí se kolem všech táborníků utvořili vzduchové kapsle,poté všichni vyplavali dírou ve zdi do vody a z ní na břeh.Kousek od Leonie vyskočila z vody Annabeth a rozhlédla se, kde to jsme?
Leonie se zahleděla na vodu , no radši ti to řeknu až budou všichni z vody venku. Annabeth se na vodu také podívala a zalapala po dechu , byla to řeka , řeka plná piraní a krokodýlů.
Když z vody vylezli poslední táborníci Leonie se k nim otočila a ukázala na vodu , nelekněte se ale právě jste vylezli z řeky plné piraní a krokodýlů. Taborníci se na vodu podívali očividně rádi že jsou z ní venku..
Musíme odsud hned zmizet řekla Leonie a odstrčila Nika který jí tahal za rukáv. Podle tohohle prostředí jsme někde uprostřed djungle a měli bysme.... co je?!Nico Leonii pustil a ukázal na řeku, podivně bublala.Už jsou tady zalapal po dechu Nico , rychle , pojdte pryč , hned!Popadl Leonii za ruku a zmizel v lese , táborníci je urychleně následovali.Leonie k Nikovi vzhlédla , zíral před sebe a nevěnoval jí pozornost.Nico , zkusila to Leonie.Nico se na ní podíval , ano?! Než však stačila Leonie cokoliv říct něco ji srazilo k zemi.Leonie se na to podívala , byl to Lee.Leonie ho ze sebe shodila , co jé?
Lee ji zvedl , promiň nechtěl jsem tě srazit k zemi . Leonie do něj praštila a Lee ztratil rovnováhu a odporoučel se zemi, jasně , nechtěla jsem utrousila Leonie a vykročila na trávu která měla až obdivně zelenou barvu.Najednou jí Nico čapnul a stáhnul zpět.Před tím jsem vás chtěl varovat utrousil Lee který se zvedal ze země. Jo, to jsi hodnej řekla Leonie ... počkat! Jakto že jsi věděl že je tady bažina řekl najednou Nico.Leonie k němu vzhlédla, to je bažina?
Nico pokýval hlavou .
Tohle je něco jako putování přes pasti řekl Lee, už mi to došlo dřív , a víte že čím víc se blížíme středu tím víc je to těžší. Je možné že to nepřežijem nebo že všichni zestárneme o dvacet let.Lee se odmlčel, už i vím co bude za bažinou , obrovská propast která nejde přejít pokud se neobjetuje někdo z nás , polobohů od velké trojky.
Leonie mu položila ruku na rameno , jsi si tím jistý?
Lee ublíženě kývl.
V tom případě jsednáme dnes teď schůzi a rozhodneme kdo se obětuje řekl Nico.
Ne teď ne, musíme přejít tu bažinu vztekal se Lee.
Čím dřív tím líp zamumlal nasupeně Nico.
To teda ne.
Ale jo!
Zatímco se ti dva hádaly , Leonie se vypravila zpět k bažině.Klekla si a pozorně si jí prohlédla, natáhla ruku a strčila jí tam.
Okamžitě jí za ní něco chytlo a táhlo dolů, Leonie ruku rychle vytáhla a znechuceně pozorovala tvora na její ruce.Měl podivně vyčouhlé oči jako žába, kraťoučké nohy a jemná špinavá křidélka.Zvířátko na ní zvědavě koukalo vypoulenýma zlatýma očima.Leonii se tvoreček i přez její znechucení zalíbil, vyhloubila v zemi důlek a naplnila ho čistou vodou , tvorečka do ní posadila a dokonale vyčistila .Teď když ho viděla celého a čistého zalíbil se jí ještě víc , vydával podivné zvonivé zvuky , měl huňatý béžový kožíšek a křidélka měl stejná jako vážka .Leonie natáhla ruce ve kterých zvířátko sedělo před sebe, budu ti říkát Filly zanotovala.
No dovol ozval se Nico a otočil hlavu k Leonii , já jsem Nico.
Leonie ruce ztáhla a nevšímala si že zvířátko roztáhlo křidélka a vyletělo jí na rameno.
Hele co to tam máš zeptal se Lee a rozběhl se k Leonii.Nico ho však chytil za nohu a ztáhl na zem , pak se sám rozběhl k Leonii.Natáhl ruku po Fillym, ten otevřel tlamičku a dlouze Nikovi oblízl prst a přitulil se k němu.Nico vykulil oči zatímco Leonie se rozesmála.
Pusť to , je to z tý bažiny , je to nebezpečný ječel Lee zatímco se zvedal.Leonie ohrnula nos a přitáhla si Nika k sobě , byla bych ráda kdyby se obětoval on zamumlala Nikovi do ucha.Nico přikývl.
Najednou se Lee rozběhl a přímým skokem byl v bažině,Leonie a Nico za ním civěli.
Kdyby se ptali kde jsem , řekněte že to bylo dobrovolně zahučel , potom obrátil hlavu k Leonii.
Leonie....prosím poslouchej mě zaskuhral.Já... m-miluju tě , od té první chvíle co jsi přišla do tábora jsem se do tebe zamiloval , a..nemůžu bez tebe být, máš ráda Nika.Tak jo , měj ho ráda...zbohem.Lee se potopil do hlouby bažiny.
Leonie na bažinu zírala, omámená slovy které Lee vypustil z pusy,jenže on měl Rebecu připoměla si.Najednou se bažina začala zvedat až utvořila hluboko dole průchod na druhou stranu.Najednou byli obklopeni táborníky.Leonie seskočila dolů , jdeme zavelela a vypravila se na druhou stranu.



Celá skupina táborníků se ocitla na planině tornád.Leonie si všechny pořádně prohlédla , skočíme támhle do toho řekla po chvíly a ukázala na jedno točící se jinak než ostatní.Vzápětí se k němu rozeběhla a skočila , tornádo jí vcuclo.Leonie , zařval Nico a rozeběhl se za ní , následovali je všichni ostatní táborníci .


Leonie to vysypalo na obrovskou válendu, udiveně se rozhlédla a vzala do rukou Fillyho.Slezla a rozhlédla se , byla v táboře polokrevných.Vyjeveně si prohlížela dvanáct hlavních srubů a asi dvacet dalších, rozeběhla se k Poseidónovo srubu a rozrazila dveře.K jejímu velkému překvapení tam přibylo zrcadlo, vyjeveně k němu přistoupila a koukla se na sebe. Vyjekla, byla tam ona , jenže jí mohlo být tak devatenáct, zděšeně od zrcadla ustoupila.
Leonie?Do dveří vstoupil Nico.
Leonie zalapala po dechu,Nico na tom byl stejně jako ona, jenže on byl krásný.
Vyjeveně se rozhlédl po srubu a vzal Leoni za ruce , co se to stalo, a...co to máš na sobě?
Leonie si Nika prohlédla byl ve smokyngu,potom se opatrně koukla na sebe, byla v těch nejkrásnějších svatebních šatech jaké kdy viděla , nadýchaná sukně ozdobená modrými květy se jí skoro vznášela , světle modrá vlečka jí hladila po zádech, znovu se koukla do Nikova ustaraného obličeje.
Do srubu nakoukl Percy s bratry Stollovými, všichni teď byli starší, Percymu to však nejspíš nevadilo , držel za ruku Annabeth která teď byla ještě krásnější než jindy.
Týjo, zavyl Connor a prohlédl si Leonii,vypadá to že máte před svadbou.
Leonie si zakryla tvář rukama, to neni možný , to ne.
Támhle vás maj ale oddát řekl Travis a ukázal na vysluněný altánek nad jahodovými poly který tam nikdy dřív nestál.
Najednou začala hrát hudba, Leonie se nadechla , todle ne.
Nico vystartoval ze dveří a skočil do náručí nějaké staré paní, mami?!
Maria di Angelo de usmála , ty můj chlapečku, pohladila Nika po tváři.
Ale, ty - ty máš být mrtvá.
Hádes mě pustil abych dovedla svého chlapečka k oltáři.
Ale já nemám svatbu.
Ale máš, copak tamhleto není nevěsta?!
Leonie se koukla na Nika a ten zase na Mariu.
Mami co to má znamenat?
Přes všechny nástrahy jste se dostali až sem a tohle je odměna , Maria se usmála.A teď pojď , hezky se tam postavíš a počkáš na nevěstu .Nico po Leonii hodil poslední nešťastný pohled a Maria ho odtáhla.
Leonie se znovu koukla do zrcadla, najednou do dveří vstoupil černovlasý chlapík se zelenýma očima,Poseidón.
Vzal Leonii za ruku , sluší ti to utrousil.
Leonie se kousla do rtu, hm.
Tak půjdeme co?
Tak jo.


Leonie kráčela uličkou a vepředu viděla Nika, povzbudivě se na ní usmál. Když už byli u něj Poseidón předal ruku Leonie do té Nikovo , pak se zatvářil kysele a odstranil se z cesty. Nico Leonii pevně stiskl dlaň a zadíval se jí do očí.A muž který se nápadně podobal Hermovy začal mluvit a mluvit, nakonec se přece dostal ke slovům polibte nevěstu a prohlašuji vás mužem a ženou.Nico se sklonil a váhavě Leonii políbil. Ozval se bouřlivý potlesk.


________The End__________


Dcera moře- 10 kapitola

5. května 2014 v 14:15 | Lazurita |  Dcera Moře- Hotovo

Kapitola 10

Hlavně mi neříkej že nejsme v táboře , huhlala Leonie a otevřela pomalu oči . Seděla na pláži kterou pomalu omývalo moře. Leonie si oddechla, máme štěstí.Nechval dne před večerem zamumlal Nico který se opodál opíral o strom. Radši se tady trochu porozhlédneme , pomohl Leonii vstát a oba se vypravili na prohlídku. Prošli celý les , nikde však nebyl ani živáček, na bojičti bylo také prázdno , oba se tedý vypravili mezi sruby.Každý se rozhlédl po svém srubu a pěti dalších. Nico zůstal v Hádově srubu nějak moc dlouho a když mu Leonie šla říct že do těch dvaceti dalších se jít koukat ani nemusí , přistihla ho jak civí na svojí postel, byla podivně ustlaná a pokreslená obrázky s lebkami. Leonie se na něj zamračila , no teda Nico , ty si kreslíš po postelích.Nico se na ní zamračil ještě víc , já to nenakreslil, vzal jí kolem ramen a vyvedl ven , radši se podíváme jinam co ty na to?Zamířili k hlavní budově.Leonie otevřela dveře a vkročila dovnitř, Nico vklouzl za ní.Seděli tam , nebo stáli všichni táborníci, pár z nich muselo být nových jelikož je Leonie nepoznala.Z nejbližší židle vstala Annabeth , kde je Percy?
Leonie zakroutila hlavou , on tu není?
Je už dva dny nezvěstný!
Nico vzal Leonii kolem ramen a obrátil se k Annabeth , určitě se jen někde shovává , my teď musíme jít , ahoj.Nico nasměroval Leonii zpátky ke dveřím , ty otevřel a vystřelil ven.
Jdu s váma zaječela Annabeth a rozeběhla se za nimi.


Ne , to vážně není nutné ,Annabeth běž pryč , zaháněl neustále Nico rozrušenou Annabeth která kráčela vedle nich.
Tobě se to mluví , huhlala Annabeth , máš Leonii , většinu času jste spolu a milujete se .
Leonie ji uchopila za ruku , mi ho najdeme , ty běž zatím zpátky do hlavní budovy uklidňovala jí.
Nico Leonii zatahal za druhou ruku , to víš že ho najdeme ale teď musíme jít, Leonie si ho nevšímala a dál upírala oči na Annabeth. Ta pokývala hlavou , objala jí a rozeběhla se zpátky k hlavní budově. Nico se zamračil, já to nechápu.
Leonie mu láskyplně prohrábla vlasy , co nechápeš zeptala se zvědavě.Nico se zahleděl na její vlasy , máš černé vlasy jako Percy .
No a?
Když jsme se viděli po prvé měla jsi je blonďaté.
Leonie si povzdechla a sklopila hlavu , obarvila jsem si je , vypadám hrozně žejo?
Nico jí dvěma prsty hlavu zvedl a pohladil po tváři , jsi krásná , celá jen záříš.
Leonie ho objala kolem krku , děkuju ty taky.
Nico ji políbil a oba se svalili na trávu a rozesmáli se, znovu se políbili.
Pardon, neruším vás, ozvalo se za nimi.
Odtrhli se od sebe a rozhlédli se , na kraji paloučku na kterém byli stál Percy, na sobě měl triko tábora polokrevných a bílé kraťasy.
Hele ho , tam je řekla Leonie jako by si toho Nico nevšiml.
Percy si je zakaboněně změřil , ti dva se totiž stále objímali,pusť mou sestru parchante vypálil na Nika a vytasil meč.
Nico sevřel Leonii pevněji , dej nám už pokoj , ty máš rád Annabeth , brání ti v tom její sourozency? Ne!Tak nech ty nás.Percy sklonil meč a ten se proměnil zpátky v pero , potom se rozeběhl k hlavní budově.
Teď už nám dá pokoj pokusil se usmát Nico.
Leonii se po tvářích začali koulet slzy , jasně pokoj nám možná dá ...... ale , teď mě bude nesnášet.
Nico jí pohladil po lesknoucích se vlasech , bude to v pořádku , hned jak zjistí že ho hledala Annabeth bude zas normální.
Vzápětí se z dálky ozvalo: kdes u Háda byl?! Ty idiote , koukej mi to vyklopit.
Leonie a Nico vstali a rozeběhli se ke srubům, Percy tam stál jako přimrazený v železném objetí Annabeth.
Oba se po sobě podívali, Annabeth Percyho políbila , tolik se mi stýskalo ty můj chaluhový mozečku.Percy jí odstrčil , můžeš s tím chaluhovým mozečkem přestat řekl pobaveně.
Nico a Leonie si plácli do dlaní a hned poté se obejmuli.
A teď už jen zjistit jak dlouho jsme byli pryč řekl Nico.



čtyři dny , byli to čtyři dny řekla Annabeth , a po dvou dnech zmizel Percy , bylo to horší než cesta po Tartaru.
Tys byla v Tartaru , zeptala se obdivně Leonie.
Ano , jako Nico , jenže já tam byla s Percym.
Leonie se na Nika zahleděla , tys byl v Tartaru, proč jsi mi to nikdy neřekl?!
Nico už otevíral pusu v sebeobraně když ho Leonie objala , tys to přežil , tys to vážně přežil ty jsi můj hrdina.
Najednou se za nimi zamihotal vzduch a zjevil se Hádes, to je poprvé za těch pár tisíc let co mé dítě prohlásil někdo za hrdinu , od této chvíle můžete být spolu , poté se Hádes rozplinul.
Leonie Nika šťastně políbila , pak ho vzala za ruku a vyběhla s ním ven z hlavní budovy , přímo do Hádovo srubu .
Co tady chceš dělat zeptal se Nico.
Je čas vymazat tvou hroznou postel.
Leonie vzala pokrývku a foukla na ní , vyvalila se z ní oblaka prachu.
Leonie a Nico se na sebe podívali , to přece není možné zamumlala Leonie a upustila peřinu ze které se pořád prášilo , najednou se cítila hrozně unavená , spadla Nikovi přímo do náručí .
Poslední co Leonie viděla než omdlela byla tvář Dary Krediotové z Athénina srubu se zlomyslným úšklebkem na rtech, pak už neviděla nic.



Pokračování příště.............