Červenec 2014

Sea Book-3 kapitola-Mám velice uklidňující sen

29. července 2014 v 22:38 | Lazurita |  Sea Book

Mám velice uklidňující sen

Samozřejmě jsem měla jako obvykle smůlu,útočilo na mě nejvíc nestvůr. Také bylo vidět že ti takzvaní polobozi (určitě táborníci z toho tábora) nemají žádní bojový pokřik, ječeli totiž každý něco jiného a byli určitě narozdíl ode mě cvičení. Zaslechla jsem jednoho kluka jak zařval: mám rád pizzu a na místě rozsekl jednu drakénu ( což byla žena co měla míslo nohou hady),"mám rád pizzu"? Co je to za bojový pokřik?!
Nějaký kluk ječel žer prach a rozsekával nestvůry okolo něj, byl mi velice povědomý a až za chvíli jsem si uvědomila že jsem ho viděla přes ulici jednou u nás doma, měl tmavé vlasy, hnědé oči a ve tváři spoustu pih, perfektně se oháněl mečem a mlátil nestvůry štítem do břicha nebo do hlavy, pokud je chtěl do břicha bodnout.
Leonie, zaječel na mě odněkud Harry, za tebou.
Bleskově jsem se obrátila a spatřila to nejhnusnější stvoření jaké jsem kdy viděla, byla to žena, i když jen z části, celé tělo bylo orlí a jen hlavu měla ženskou a neuvěřitelně krásnou dokať neotevřela hubu a neodhalila tak tlamu plnou špičáků. Dělalo mi potíže zvednout meč a tu ženskou zabít, ale udělala jsem to. Potom se na mě vrhla ta sfinga, dřív však než se na mě stačila lehnout, vrhla se na ní hroma dáborníků jako mravenci a když odběhli bojovat s další dávkou nestvůr, po sfinze nezbylo nic jen hromada prachu. Znovu jsem zahlédla toho kluka, tentokrát se naše pohledy střetly a on se na mě letmo usmál a vrhl se na chiméru spolu s ostatními táborníky. Chiméra byla poslední nestvůra a pravděpodobně potřebovala všechny táborníky aby jí zabili. Francesca si stoupla vedle mě a a sledovala boj. Je škoda že nemluvíš řekla jsem.
Očividně ji to ranilo, nešťastně se na mě podívala a otevřela pusu, hned jí však zase zavřela.
Z hloučku okolo chiméry se ozvalo zasténání a vyběhla nějaká holka celá v růžovém, zlomila jsem si nehet vřískala, můj krásný nehet. Kdyby přede mnou nestála ta nestvůra asi bych se smála.
Najednou za ní vyběhl nějaký kluk a zaječel na ní: co blbneš ségra, já si zlomil dva a nevyšiluju. Holka se ná něj nakvašeně podívala , vzala svůj meč a rozeběhla se na chiméru která se v příští minutě rozpadla na prach.
Stála jsem jako omráčená vedle Francesky která jen civěla do země.
Táborníci nás obstoupili a já cítila na sobě tolik pohledů že se mi zatočila hlava a já se skácela k zemi, slyšela jsem jak někdo vykřikl, pak všechno zčernalo.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Páni, netušila jsem že mám tak ujeté sny, vlastně jsem je nikdy tak ujeté neměla, až do teď.
Seděla jsem na studené podlaze ve velké místnosti. Přede mnou stál nějaký černovlasý kluk a pohupoval se na patách, měl olivovou pleť a velmi hluboké černé oči což bylo trochu děsivé. Najednou se za mnou otevřeli dveře a oběvila se nějaká žena, byla přesný opak toho kluka, na sobě měla dlouhé šaty řeckého typu ozdobené obilnýmy květinamy a obilím, měla oči namalované zlatou řasenkou a zelené stíny, vážně jí to slušelo. Koukla se na toho kluka: Nico, tvůj otec tě očekává. Přemýšlela jsem co je to za tátu když nechá svého syna hladovět aby byl tak hubený a následovala Nika do místnosti.
Mistnost byla ještě ošklivější než ta před ní, na podlaze byl rudý koberec, po stranách stáli dva kostlivci a já byla štěstím bez sebe že je to jen sen. Uprostřed místnosti kde končil koberec stál trůn z kostí, pravděpodobně z lidských, obracel se mi žalůdek, ale tomu klukovi Nikovi to zřejmě nevadilo. Poklonil se před trůnem a já jen zakroutila hlavou, ten kluk má vážně divné chování je nenormální (jako bych já byla normální) , klanit se trůnu. Najednou se však na trůnu zamihotal vzduch a zjevil se tam nějaký chlápek středního věku nápadně podobný Nikovi, na klíně měl otevřenou nějakou knihu a zjevně byl do ní začtený, jelikož ani nezvedl hlavu.
Ehm otče, ozval se Nico.
Muž otráveně zvedl hlavu, hmm.
Volal jste mě řekl Nico.
Muž zamrkal jako by mu něco spadlo do oka, aha jistě, mávl rukou a vedle Nika se oběvilo černé křeslo - vykulila jsem oči- sedni si řekl muž a Nico se poslušně posadil.
Jestlipak víš, řekl muž, co to je, a zvedl tu knížku. Měla zlaté orámování a na první stránce se tkvěl nápis: Sea Book.
Ehm, řekl Nico, že by kniha moře?
Správně souhlasil muž, a víš kde jsem ji sebral?
Ne, zahučel Nico, a vůbec mě to nezajímá.
Co jsi říkal zpozorněl chlap.
Vůbec nic řekl Nico a pokusil se usmát. Výborně řekl muž, ukradl jsem jí samozřejmě Poseidónovi. Nico vykulil oči stejně jako já, opravdu ten chlap řekl Poseidónovi?!
Ale otče, řekl poplašeně Nico, to přece nemůžete, vždyť je bohům zakázáno navzájem si krást magické věci.
Drž zobák Nico, pokud nechceš skončit jako tvá sestra. Jeho sestře se muselo stát něco fakt hrozného protože Nico úplně ztuhnul. Tak tak, pochvaloval si chlápek, určitě to odnese jedna z tech dvou nových polokrevných. Nico zbystřil, nových?
Mlč ty kluku zatracená zavrčel chlap a máchl rukou, mazej do svého pokoje, Nico se rozplinul ve výru tmavého kouře.
Chlap se zadíval přímo na mě jako bych tam skutečně byla a já dostala náhle strach, tež se promluvil muž. Teš se Leonie Jackson , sestro Percyho Jacksona, dcero mého bratra Poseidóna , nemůžu se dočkat až se setkáme. Polkla jsem a jen na něj zírala, jedna část mého já věděla že mluví ke mě, ale ta druhá se válela smíchy po zemi,super vtip.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
S křikem jsem se probudila, seděla jsem na neznámé posteli v neznámé budově. Odněkud jsem slyšela hlas už se asi probudila a do místnosti vběhl nějaký neznámý kluk, mimochodem černovlasý s očima barvy moře (tedy stejné jako mám já), a zíral na mě stejně jako já na něj. Pak pomalu přistoupil ke mě, jsem Percy řekl, Percy Jackson a ty?
Po těch pár dnech naprostého nesmyslu jsem už nevěděla co je pravda a co nesmysl, ale věděla jsem aspoň jak se jmenuju, Leonie řekla jsem.
Kývl, provedu tě tady chceš?
Fajn řekla jsem.
Dokážeš se postavit? Zeptal se.
Znovu jsem řekla fajn a po očku na něj pořád zírala. Fakt je to můj brácha? Jestli budu mít pořád tak ujeté sny asi se zblázním, jak můžu mít bratra?
Napadlo mě jen že to nebudu dál rozebírat a vyšla jsem za Percym. Tak mi to tady ukaž.


Pokračování příště...........

Sea Book-2 kapitola- Harry je naprostý osel

24. července 2014 v 11:52 | Lazurita |  Sea Book

Harry je naprostý osel

Seděla jsem na schodech na chodbě a čekala až si mě můj učitel Angličtiny Coolrain Davis zavolá zpět do třídy. Na lavici jsem měla všechny věci a rozhodně jsem netoužila po tom aby se mi v nich Allen přehraboval. Nenáviděla jsem to, nebyl den kdybych aspoň jednou nebyla za dveřma. To že jsem za dveřmy by mi ani tolik nevadilo, kdybych ještě před odchodem ze třídy naeviděla Allenův šibalský úsměv a hned mi bylo jasné co bude dělat až budu pryč.
Když zazvonilo, bez klepání jsem vešla do třídy, vzala si věci a bez pozdravu odešla, učitel na mě zařval ať se vrátím a já se znuděně vrátila.
Sedni zařval na mě jako na psa a já si sedla do své lavice. Muselo na mě být znát že mi je naprosto ukradené co mi bude vykládat, přednášky mi dával čtyřikrát týdně, takže jsem naprosto věděla co mi chce říct. Ječel na mě samé nadávky a jak se mám chovat, dokonale jsem ho ignorovala. Když konečně řekl že můžu jít, vyběhla jsem ze třídy a pospíšila si do svého pokoje který jsem sdílela se spolužačkou Franceskou Skvaneovou. Hodila jsem učebnice na postel a sama si na ní svalila, nebyla jsem přesvědčena zda další den ustojím. Najednou se otevřeli dveře a vešla Francesca, jemě položila své učebnice na malý stolek uprostřed pokoje a sedla si na židli.
Francesca byla němá, byla hrozně milá, ale nemohla mi odpovídat bylo mi jí líto. Ale byla jsem ráda že sdílím pokoj zrovna s ní, byla moje (z holek) nejlepší kamarádka a taky jediná. Frany? Ozvala jsem se. Otočila se ke mě očima vytřeštěnýma hrůzou. Napadla mě bláznivá myšlenka, tys jí viděla taky?!Vyjekla jsem a bleskově se posadila. Frany přikývla, zvedla ruce a začala horlivě gestikulovat. Z jejích pohybů jsem pochopila že naší učitelku viděla a dost jí to vyděsilo. Najednou pod dveřmi někdo prostrčil dvě obálky, vzala jsem je a podle obalu poznala že jde o dopis od Zkoušek.
Rychle jsem svůj roztrhla a koukla se na známky co mi vychází na vysvědčení, málem mě trefil šlak, místo známek tam byl velký papír na kterém bylo napsáno červeným písmem:

Vyloučena

Pod tím byl datum a pár dalších papírů, koukla jsem se na Francesku, ta úplně bledá vytáhla na vlas stejný papír se stejným nápisem.
Najednou se otevřeli dveře a vešel Harry, začichal- což mi přišlo jako divné chování- a zahleděl se na Francesku. Harry zařvala jsem co tady děláš tohle je dámské křídlo, co kdyby jsme se právě převlíkaly? Harry naprosto zrudl a jen něco zamumlal.
Potom se na nás zadíval, půjdete se mnou a to rychle. Jen jsem kývla a Francesca vstala, následovali jsme ho ven. Harry zastavil u červené dodávky a otevřel dveře, nastupovat zavelel. Harry co to, začala jsem , ale ten už mě strčil do auta spolu s Franceskou a pak zalezl taky. Jsou všichni ozval se povědomý hlas a Harry řekl že jo a vyjeli jsme.
Obrátila jsem se k Harrymu , co to má znamenat co to děláš, totiž děláme?
Utíkáme řekl důležitě Harry.
Před čím zeptala jsem se.
Ále , jen před pár nestvůrama.
Je jich asi přes dva tisíce řekl ten povědomý hlas.
A co naše rodiče vyjekla jsem.
Ty máš štěstí že tvá matka není tvá matka řekl Harry. Zůstala jsem na něj zírat, cože?!
Nic jí nehrozí řekl a tvé Francesko taky ne.
Jedeme do tábora a jestli nebudete zticha tak tam ani nedojedem, v tu chvíli jsme vjeli na polní cestu a dodávka explodovala. Teda, ne že by explodovala, ale odletěla asi deset metrů dopředu a mě se zvedl žalůdek. Harry hlasitě vykřikl, už nás mají a já pozvracela sedadlo před sebou. Vypadněte zaječel povědomý vlas a všichny se vyhrnuli z auta.
Bylo mi pořád špatně a tak mě Francesca a Harry nesli do kopce mezi stromy, ten povědomý byl někde za námi. Půjdu sama řekla jsem. Ale, zaprotestoval Harry.
Řekla jsem že půjdu sama. Položili mě a já se postavila a rozeběhla se po kopci nahoru.
Kolem mě začali hořet pochodně zapíchnuté do země a já slyšela jak ztěžka oddechuju já i Harry, Francesca a povědomý za mnou.
Přede mnou se zjevila brána, nahoře bylo starořecky napsáno:

Tábor Polokrevných

Zastavila jsem se a obrátila se.
Dobíhali ke mě Harry, Francesca a úplně vzádu- nejspíš jsem měla vidiny nebo k jídlu nějaká jedovatá rajčata nebo co- běžel (nebo spíš cválal) můj učitel Latiny pan Richardson. Zamrkakla jsem abych zjistila jestli se mi to nezdá, ale byl tam pořád.
Harry-tím svým divným během- a Francesca už mě doběhli a postavili se vedle mě. Pohled mi teď padl za pana Richardsona. Myslela jsem že omdlím přímo na místě, za mým učitelem Latiny se valila snad stovka těch nejhnusnějších tvorů jaké jsem kdy viděla. Viděla jsem Harryho jak zvedl ruku,ukazoval na jednotlivé potvory a vyjmenovával je: Drakény, Pekelný pes, jedna blahovolná,dvě harpyje, jedna mantichora, jedna sfinga a jedna chiméra. To posledný skoro zašeptal. Potom se obrátil ke mě, nejvíc je tam drakén, je jich tak moc že je všechny nepoznám.
To už k nám doběhl pan Richardson a ignroval to jak na něj s Franceskou zíráme a koukl se na ustaraného Harryho. Jdi do tábora, sežeň co nejvíc polobohů a přiveď je sem, a aby to šlo rychleji sundej si ty halhoty a uháněj.
Harry přikývl a začal si rozepínat kalhoty, vyměnila jsem si udivený výraz s Franceskou a znovu sledovala Harryho.
Kalhoty spadly na zem a Harry se sklonil, vzal je do náruče rozběhl se k nějakému vysokému stromu a já poprvé uviděla jeho- no jak bych to řekla- nohy? Prostě místo nohou měl kopyta byl celý od pasu dolů chlupatý.
Vyjekla jsem a obrátila se na pana Richardsona, co to má znamenat, on je napůl osel?
Pan Richardson se zamračil, celé týdny s tebou brobýrám Řeckou mytologili a ty nepoznáš satyra i když stojí přímo před tebou.
Harry je, tak počkat, řekl jste satyr?
Ano, napůl kozel a vemte si pro jistotu tohle řekl a hodil Francesce přívěsek ve tvaru lilie a náramek se stelným vzorem, je to užitečná zbraň řekl.Stačí když lehce vtlačíš ten nejvišší okvětní lístek a po náramku lehce plácneš. Francisca si náramek nasadila a lehce po něm plácla, vykulikla úžasem oči, protože náramek se prodloužil a zakulatil, veprostřed se utvořil model lilie , Francesca nevěřícně držela štít který ještě před chvílí byl náramkem, potom lehce vtlačila okvětní lístek do lilie a z ní se stal meč vykládaný růženíny , nahoře byl další model lilie.
A ty, hm si vem zatím tohle řekl pan Richardson a hodil mi plnící pero a menší páskové hodinky ozdobené mušlemy. Cvakni s tím perem a po hodinkách taky plácni. Nasadila jsem si hodinky na levou ruku, protože jsem věděla že pokud to je štít tak má být na ruce která je slabší a u mě to byla levačka, věděla jsem že píšu pravou.Tvrdě jsem do nich praštila a z hodinek se rozvinul štít, z ciferníku se stala velká ozdoba celého štítu, zatímco Francesca tam měla ještě listy a další rubíny, já tam měla pouze větší horní část trojzubce.Tolik mě to zaujalo že jsem zapoměla na pero dokať mi ho pan Richardson nepřipoměl. Rychle jsem tedy cvakla s perem a to mi v ruce rostlo a rostlo až se vytvaroval meč, suprově vyvážený a lehce mi pasoval do ruky jako by byl dělaný přímo pro mě, na začátku ostří se zaleskl už normální trojzubec. Věděla jsem že mi to nepatří, ale teď toho na mě bylo prostě moc : útěk ze školy, moje matka není moje matka, horda nestvůr,Harry co je napůl osel - pardon tak kozel-,netušila jsem co nebo kdo jsou polobozi , ˇpan Richardson co je napůl kůň, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Jen jsem sledovala jak si na mě ta banda nestvůr brousí zuby.
Najednou se ozval bojový pokřik a z kopce sbíhalo snad dvěstě kluků a holek ještě v pyžamu nebo v plné zbroji, přemýšlela jsem co je to za tábor že povoluje takové věci jako např. dělat hlídku v řecké zbroji a mečem nebo palicí v ruce.
Připravte se na boj řekl pan Richardson a pozvedl svůj meč, který jsem netušila kde vzal.
Sledovala jsem blížící se masu nestvůr a pokoušela se uklidnit a najít v sobě hrdinstvý.
Na ně zaječel pan Richardson a rozcválal se na nestvůry.



Pokračování příště........

Sea ​​Book-1 kapitola- Sen nebo skutečnost?

23. července 2014 v 8:24 | Lazurita |  Sea Book

Sen nebo skutečnost?

Když jsem konečně nastoupila na novou školu na západě New Yourku, šlo všechno z kopce. Hned první den si na mě zasedla nová učitelka Sloganová Ola.
Neustále mě z něčeho obviňovala a snažila se mě dostat do ředitelny.
Někdy k tomu moc nechybělo, několikrát ,no vlastně skoro pořád, jsem něco omylem provedla.
Zrovna jsem seděla v autobuse na celodení školní výlet do elektronického muzea a pak do obchodu. Seděla jsem vedle svého nejlepšího kámoše Harryho Speakera a čekala až školní autobus zastaví.

Když koněčně zaparkoval před muzeem,všichni se hrnuli z autobusu aby byli venku první. Harry zamumlal něco o pitomcích a zůstal sedět dokavať všichni nevystoupili,pak vystoupil spolu se mnou.
Muzeum se mi apsolutně nelíbilo a moc jsem taky neslyšela co nám vypráví průvodce, protože jsem celou dobu měla v uších sluchátka od MP3 i když to pravidla (napsaná na ceduli před vchodem) výslovně zakazovala, ceduli jsem jednoduše ignorovala. Když mě uviděl průvodce, moc z toho neděla, nejspíš mu to bylo jedno.
Zrovna jsem chtěla vstoupit do další místnosti, když do mě prudce strčil největší raubíř na škole Allen Achnor, skončila jsem u nějaké vychytávky na mobili a zavrčela vzteky, Allen se na mě jen zašklebil a ironicky řekl sorry, a zmizel v té druhé místnosti.
Harry mi pomohl vstát naštvaně přitom něco mumlal, zachytila jsem pouze jedno slovo: Tartar.
Harry? Zeptala jsem se ho.
Dělal jako že neslyší a tak jsem ho chytla na loket, cos to řekl?
Že je to debil zamumlal. Ne tos neřekl stála jsem si na svém.
Chystal se mi odpovědět, když do místnosti nakoukl náš další doprovod Bailey Richardson na svém vozíčku, přezdívaný fousač, protože měl pěkně narostlé fousy.
Byl to náš učitel Latiny a u mě velmi oblíbený. Harry zamumlal omluvu a pospíšili jsme si za nim do místnosti.
Když prohlídka skončila vyrazili jsme ven a tam se posadili na shody muzea, rozbalila jsem svou obloženou housku a sledovala spolužačku Isabellu Nsotovou která se snažila přemluvit profesorku Sloganovou jestli bysme si nemohli do obchodu zajít teď, protože si zapoměla svačinu.
Najednou si přede mě stoupl Allen se svým nejlepším kámošem Sebastianem po boku. Zašklebil se na mě a já měla co dělat abych nevilítla a jednu mu nevrazila. tupě jsem na něj zírala a snažila se uklidnit. Copak,copak, koukáte jak se druzí mají a vy bydlíte jen pod mostem. Rozdrtila jsem v rukou housku zarila nehty do dlaní. Harry zůstal v klidu a jen dál ukusoval svou svačinu. Prej se támhle rozdává polévka zdarma nechtěli byste si tam dojít? Zeptal ironicky a já se na něj vrhla a srazila ho do menšího bazénku za ním. Harry byl v tu chvíli na nohou a odtrhl mě od Allena a postavil na nohy. Najednou vedle nás stála Sloganová s vítězným úsměvem. Paní profesorko, Sanatoová mě sem hodila žaloval Allen, vrhla jsem po něm nenávistivý pohled a on znovu spadl, ale ta voda ho čapla a stáhla.
Sloganová zvedla prst, takže děvenko, teď půjdeš se mnou. Ne vyjekl Harry, ona to neudělala, to já , já ho tam strčil. Zírala jsem na něj. To bych neřekla, zamumlala Sloganová.
To nic, řekla jsem Harrymu, já to zvládnu.Harry se zdál být neuvěřitelně nervozní.
Koukla jsem se znovu na Sloganovou a následovala jí za muzeum. Tam se ke mě obrátila a zamračila se,takže děvenko, víš co jsi provedla a zasloužíš trest.
Řekla jsem to co mi zbývalo, ano paní učitelko.
Výborně zašeptala. Pak se stalo něco fakt hodně divného, najednou se moje učitelka matematiky začala měnit.
Oči se jí stáhli do štěrbin, nohy a ruce se změnili v pařáty, ze zad jí vyrašili péřová křídla. Tvář se jí zkrabatila a narostl jí hrb.Z mé učitelky se stala nestvůra. Vykulila jsem oči a couvla.
Ty polobožžšška žmije, tak dlouho jsem čekala až tě budu moct rožššápat, zasyčela.
Netušila jsem o čem mluví, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Sjela jsem překvapeně na zem a sledovala jak na mě moje učitelka vystartovala. Najednou tam vtrhnul Harry spolu s Bailey Richardsonem. Leonie, běž od ní zařval Harry a já rychle poslechla. Tiskla jsem se ke zdi a sledovala Baileya jak odněkud vytáhl meč a rozsekl mou (teď už bývalou) učitelku na dvě půlky, ty však explodovali na prach dřív než se stačili dotknout země. Zírala jsem na měho učitele a snažila se to vstřebat. Harry po mě střelil pohledem a hned se zase podíval na našeho učitele, co byla zač zeptal se úzkostně. Pan Richardson zakroutil hlavou, nevím je tu čím dál nových nestvůr, potom se podíval na mě a na Harryho, Harry vem jí a vypadněte!
Okamžitě vypadněte.
Ale já ozvala jsem se. Pan Richardson si mě smutně změřil, nemůžeš za to, není to vyhazov ze školy, ale stejně tě ocať za chvíli vyhodí, radši běž. Znovu se obrátil na Harryho, všechny jsem přesvědčil že učitelka dostala infarkt - netuším jak mu na to mohli skočit- a odvezli jí do nemocnice, teď nastoupila nová, přeji vám hodně štěstí ve zkouškách. Harry zasténal. Pan Richardson se uchechtl, pak zvážněl Percy mě varoval zamumlal,koukl se na mě, hmm. Kdoje Percy zeptala jsem se.
Pan Richardson cosi zamumlal, vážně hmm vážně, silná.
Harry mě zatahal za rukáv trička, půjdeme ano? Kývla jsem na souhlal a ještě naposled koukla na pana Richardsona který se teď zářivě usmíval.
Mělo mě to napadnout řekl Harry.
Co tě mělo napadnout vyjela jsem na něj, a co byla zač moje učitelka.
Harry se ke mě naklonil, žádná učitelka tam nebyla, jen socha obřího ptáka řekl a luskl mi prsty před obličejem. Zamrkala jsem a chvíli viděla rozmazaně než se mi zrak zase zaostřil, netušila jsem co měl Harry v plánu, ale ať to bylo cokoliv nepovedlo se mu to. Prudce jsem jeho ruku odstrčila, přestaň dělat kraviny jo?!
Harry se zatvářil uraženě, jasně řekl nabroušeně.
Sluníčko mě pálilo do zad a z hlavy mi nešla ta prohnaná zrůda, která se stala z mé učitelky. Všichni se hrnuli do autobusu, jelo se do nákupního centra, šla jsem za nimy dokonale zmatená, hlava mi šrotovala a já už nevěděla co je sen a co skutečnost.

Pokračování příště..............