Sea Book-2 kapitola- Harry je naprostý osel

24. července 2014 v 11:52 | Lazurita |  Sea Book

Harry je naprostý osel

Seděla jsem na schodech na chodbě a čekala až si mě můj učitel Angličtiny Coolrain Davis zavolá zpět do třídy. Na lavici jsem měla všechny věci a rozhodně jsem netoužila po tom aby se mi v nich Allen přehraboval. Nenáviděla jsem to, nebyl den kdybych aspoň jednou nebyla za dveřma. To že jsem za dveřmy by mi ani tolik nevadilo, kdybych ještě před odchodem ze třídy naeviděla Allenův šibalský úsměv a hned mi bylo jasné co bude dělat až budu pryč.
Když zazvonilo, bez klepání jsem vešla do třídy, vzala si věci a bez pozdravu odešla, učitel na mě zařval ať se vrátím a já se znuděně vrátila.
Sedni zařval na mě jako na psa a já si sedla do své lavice. Muselo na mě být znát že mi je naprosto ukradené co mi bude vykládat, přednášky mi dával čtyřikrát týdně, takže jsem naprosto věděla co mi chce říct. Ječel na mě samé nadávky a jak se mám chovat, dokonale jsem ho ignorovala. Když konečně řekl že můžu jít, vyběhla jsem ze třídy a pospíšila si do svého pokoje který jsem sdílela se spolužačkou Franceskou Skvaneovou. Hodila jsem učebnice na postel a sama si na ní svalila, nebyla jsem přesvědčena zda další den ustojím. Najednou se otevřeli dveře a vešla Francesca, jemě položila své učebnice na malý stolek uprostřed pokoje a sedla si na židli.
Francesca byla němá, byla hrozně milá, ale nemohla mi odpovídat bylo mi jí líto. Ale byla jsem ráda že sdílím pokoj zrovna s ní, byla moje (z holek) nejlepší kamarádka a taky jediná. Frany? Ozvala jsem se. Otočila se ke mě očima vytřeštěnýma hrůzou. Napadla mě bláznivá myšlenka, tys jí viděla taky?!Vyjekla jsem a bleskově se posadila. Frany přikývla, zvedla ruce a začala horlivě gestikulovat. Z jejích pohybů jsem pochopila že naší učitelku viděla a dost jí to vyděsilo. Najednou pod dveřmi někdo prostrčil dvě obálky, vzala jsem je a podle obalu poznala že jde o dopis od Zkoušek.
Rychle jsem svůj roztrhla a koukla se na známky co mi vychází na vysvědčení, málem mě trefil šlak, místo známek tam byl velký papír na kterém bylo napsáno červeným písmem:

Vyloučena

Pod tím byl datum a pár dalších papírů, koukla jsem se na Francesku, ta úplně bledá vytáhla na vlas stejný papír se stejným nápisem.
Najednou se otevřeli dveře a vešel Harry, začichal- což mi přišlo jako divné chování- a zahleděl se na Francesku. Harry zařvala jsem co tady děláš tohle je dámské křídlo, co kdyby jsme se právě převlíkaly? Harry naprosto zrudl a jen něco zamumlal.
Potom se na nás zadíval, půjdete se mnou a to rychle. Jen jsem kývla a Francesca vstala, následovali jsme ho ven. Harry zastavil u červené dodávky a otevřel dveře, nastupovat zavelel. Harry co to, začala jsem , ale ten už mě strčil do auta spolu s Franceskou a pak zalezl taky. Jsou všichni ozval se povědomý hlas a Harry řekl že jo a vyjeli jsme.
Obrátila jsem se k Harrymu , co to má znamenat co to děláš, totiž děláme?
Utíkáme řekl důležitě Harry.
Před čím zeptala jsem se.
Ále , jen před pár nestvůrama.
Je jich asi přes dva tisíce řekl ten povědomý hlas.
A co naše rodiče vyjekla jsem.
Ty máš štěstí že tvá matka není tvá matka řekl Harry. Zůstala jsem na něj zírat, cože?!
Nic jí nehrozí řekl a tvé Francesko taky ne.
Jedeme do tábora a jestli nebudete zticha tak tam ani nedojedem, v tu chvíli jsme vjeli na polní cestu a dodávka explodovala. Teda, ne že by explodovala, ale odletěla asi deset metrů dopředu a mě se zvedl žalůdek. Harry hlasitě vykřikl, už nás mají a já pozvracela sedadlo před sebou. Vypadněte zaječel povědomý vlas a všichny se vyhrnuli z auta.
Bylo mi pořád špatně a tak mě Francesca a Harry nesli do kopce mezi stromy, ten povědomý byl někde za námi. Půjdu sama řekla jsem. Ale, zaprotestoval Harry.
Řekla jsem že půjdu sama. Položili mě a já se postavila a rozeběhla se po kopci nahoru.
Kolem mě začali hořet pochodně zapíchnuté do země a já slyšela jak ztěžka oddechuju já i Harry, Francesca a povědomý za mnou.
Přede mnou se zjevila brána, nahoře bylo starořecky napsáno:

Tábor Polokrevných

Zastavila jsem se a obrátila se.
Dobíhali ke mě Harry, Francesca a úplně vzádu- nejspíš jsem měla vidiny nebo k jídlu nějaká jedovatá rajčata nebo co- běžel (nebo spíš cválal) můj učitel Latiny pan Richardson. Zamrkakla jsem abych zjistila jestli se mi to nezdá, ale byl tam pořád.
Harry-tím svým divným během- a Francesca už mě doběhli a postavili se vedle mě. Pohled mi teď padl za pana Richardsona. Myslela jsem že omdlím přímo na místě, za mým učitelem Latiny se valila snad stovka těch nejhnusnějších tvorů jaké jsem kdy viděla. Viděla jsem Harryho jak zvedl ruku,ukazoval na jednotlivé potvory a vyjmenovával je: Drakény, Pekelný pes, jedna blahovolná,dvě harpyje, jedna mantichora, jedna sfinga a jedna chiméra. To posledný skoro zašeptal. Potom se obrátil ke mě, nejvíc je tam drakén, je jich tak moc že je všechny nepoznám.
To už k nám doběhl pan Richardson a ignroval to jak na něj s Franceskou zíráme a koukl se na ustaraného Harryho. Jdi do tábora, sežeň co nejvíc polobohů a přiveď je sem, a aby to šlo rychleji sundej si ty halhoty a uháněj.
Harry přikývl a začal si rozepínat kalhoty, vyměnila jsem si udivený výraz s Franceskou a znovu sledovala Harryho.
Kalhoty spadly na zem a Harry se sklonil, vzal je do náruče rozběhl se k nějakému vysokému stromu a já poprvé uviděla jeho- no jak bych to řekla- nohy? Prostě místo nohou měl kopyta byl celý od pasu dolů chlupatý.
Vyjekla jsem a obrátila se na pana Richardsona, co to má znamenat, on je napůl osel?
Pan Richardson se zamračil, celé týdny s tebou brobýrám Řeckou mytologili a ty nepoznáš satyra i když stojí přímo před tebou.
Harry je, tak počkat, řekl jste satyr?
Ano, napůl kozel a vemte si pro jistotu tohle řekl a hodil Francesce přívěsek ve tvaru lilie a náramek se stelným vzorem, je to užitečná zbraň řekl.Stačí když lehce vtlačíš ten nejvišší okvětní lístek a po náramku lehce plácneš. Francisca si náramek nasadila a lehce po něm plácla, vykulikla úžasem oči, protože náramek se prodloužil a zakulatil, veprostřed se utvořil model lilie , Francesca nevěřícně držela štít který ještě před chvílí byl náramkem, potom lehce vtlačila okvětní lístek do lilie a z ní se stal meč vykládaný růženíny , nahoře byl další model lilie.
A ty, hm si vem zatím tohle řekl pan Richardson a hodil mi plnící pero a menší páskové hodinky ozdobené mušlemy. Cvakni s tím perem a po hodinkách taky plácni. Nasadila jsem si hodinky na levou ruku, protože jsem věděla že pokud to je štít tak má být na ruce která je slabší a u mě to byla levačka, věděla jsem že píšu pravou.Tvrdě jsem do nich praštila a z hodinek se rozvinul štít, z ciferníku se stala velká ozdoba celého štítu, zatímco Francesca tam měla ještě listy a další rubíny, já tam měla pouze větší horní část trojzubce.Tolik mě to zaujalo že jsem zapoměla na pero dokať mi ho pan Richardson nepřipoměl. Rychle jsem tedy cvakla s perem a to mi v ruce rostlo a rostlo až se vytvaroval meč, suprově vyvážený a lehce mi pasoval do ruky jako by byl dělaný přímo pro mě, na začátku ostří se zaleskl už normální trojzubec. Věděla jsem že mi to nepatří, ale teď toho na mě bylo prostě moc : útěk ze školy, moje matka není moje matka, horda nestvůr,Harry co je napůl osel - pardon tak kozel-,netušila jsem co nebo kdo jsou polobozi , ˇpan Richardson co je napůl kůň, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Jen jsem sledovala jak si na mě ta banda nestvůr brousí zuby.
Najednou se ozval bojový pokřik a z kopce sbíhalo snad dvěstě kluků a holek ještě v pyžamu nebo v plné zbroji, přemýšlela jsem co je to za tábor že povoluje takové věci jako např. dělat hlídku v řecké zbroji a mečem nebo palicí v ruce.
Připravte se na boj řekl pan Richardson a pozvedl svůj meč, který jsem netušila kde vzal.
Sledovala jsem blížící se masu nestvůr a pokoušela se uklidnit a najít v sobě hrdinstvý.
Na ně zaječel pan Richardson a rozcválal se na nestvůry.



Pokračování příště........
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama