Exlibris-12 kapitola- Poslední kapitola

10. října 2014 v 15:21 | Lazurita |  Exlibris- Hotovo

Kierran

Když Exlibris odjela stál jsem na letišti tak dlouho dokať mi matka neřekla že už půjdeme. Vrátili jsme se večer a moje matka s otcem hned sedli k televizi. Nedával jsem pozor co vysílají dokať jsem nezaslechl jméno Exlibris Meditteraneo. Vzhlédl jsem a uviděl její usměvavou něžnou tvář. Hlasatel právě říkal:"tato dívka se dnes vrátila a byla okamžitě zabita jinou dívkou, případ se podrobně vyšetřuje"- dál jsem nic neslyšel. Všechno zčernalo.

Když jsem otevřel oči, byl jsem u sebe v pokoji. Nade mnou se skláněla matka.
"Je mi to tak líto". zašeptala.
"Ne" zařval jsem,"nemůže bejt mrtvá".
Vzala mě kolem ramen aby mě uchlácholila, ale já to nechtěl.
Oči se mi zalili slzamy a já schoval obličej do dlaní.
"Je skoro sedm, musím do práce" řekla matka a vstala."Mám tě ráda" připoměla mi a políbila mě na čelo."A je mi to opravdu líto". Potom se vypravila do práce.
Vstal jsem a vypravil se do jídelny. Nechtěl jsem jíst, ale musel jsem.
Vzal jsem si sýr a rohlík, na víc jsem se nezmohl.

Když jsem byl po snídani, šel jsem se projít. Šel jsem až jsem došel ke skrytému vchodu. Otevřel jsem ho a před očima mi proběhl obrázek Exlibris. Okamžitě jsem odtamtud zmizel. Najednou někdo zazvonil. Šel jsem otevřít. Stála tam Tenesia a Franciss. Smutně se na mě dívali. Tenesia se natáhla a objala mě. Rozbrečela se."Je mi to tak líto Kierrane, byla to moje skvělá přítelkyně, budu jí mít vždycky ráda". Franciss jí lehlce odstrčil, za což jsem mu byl vděčný, a podával Tenesii nějaký balíček. Vzala ho a podala ho mě."Pro tebe, od Exlibris, chtěla by abys ho dostal". Vzal jsem si od ní balíček a Tenesia a Franciss odešli , Tenesia pořád brečela.
Šel jsem na střechu a krabici otevřel. Vyhrnula se z ní černá mhla která se ve vzduchu zformovala do slov: "miluju tě". Odvrátil jsem tvář a koukl se do krabice. Byl tam rámeček a v něm fotka její usměvavé tváře. Bylo tam také její potrhané tričko které měla na sobě když jsme podnikali výpravu.
Ještě hloubš bylo srdíčko z papíru. Bylo na něm napsáno:"Kierranovi, miluju tě".
Tiskl jsem si její tričko k hrudi a měl jasno. Postavil jsem se a bez mrknutí skočil ze střechy.

Ta bolest byla až neuvěřitelná, pak ale všechno odeznělo. Zaostřil jsem před sebe, někdo tam stál. Ty kecky co měl ten někdo na nohou jsem znal. Pokusil jsem se zvednout hlavu a podívat se tomu někomu do obličeje. Nemusel jsem. Exlibris se ke mě sklonila. Na sobě měla modré volné tričko a tříčtvrťáky. Vzala mi obličej do dlaní a políbila mě. Potom se rozbrečela, "Co jsi to udělal, proč"? Nechtěl jsem aby brečela, ale nemohl jsem se hýbat.
Něco mě zatahalo v břiše. Podíval jsem se na ní, jakto že je tady. Je mtrvá! Mrtvá! A nikdy se mi nevrátí!
S obtížemi jsem natáhl ruku, ale Exlibris ucukla. "Ne, musíš žít, ty musíš žít".
Zakroutil jsem hlavo, "já nechci, bez tebe ne".
Zase se rozbrečela a natáhla ruku a dotkla se mého obličeje, znovu jsem ucítil jak mě něco v břiše táhne. Smrt mě volala.
"Miluju tě" zašeptala Exlibris. Ptom se začala rozplývat a já zařval. Otočila se a v očích měla bolest.
"Prosím, prosím, vem mě s sebou" zašeptal jsem a Exlibris ke mě přišla.
Natáhla ruku a něco mě zase netrpělivě v břiše zatahalo. Věděl jsem že mi podává ruku aby mě vzala s sebou, a já to musel přimout sám. Natáhl jsem se a propletl si s ní prsty. Všechno ustalo. Jako bysme zamrzli v čase. Obejmul jsem jí a tiskl své rty k jejím. Usmívala se. Vypadala krásně.

Zase jsme byli spolu...

.....Napořád.....


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama