Hatsune Miku- Reboot-Prolog

16. listopadu 2014 v 14:09 | Lazurita |  Hatsune Miku- Reboot

Prolog

Jmenuju se Miku Hatsune,a toto je příběh naší oparty. Byli jsme tři nejlepší kamarádky. Zimi Samune, Luka Megurine a já. Když se to stalo, mě bylo deset, Luce čtrnáct a naší malé kamarádce devět. Měli jsme schůzku na louce. Bylo léto. S Lukou jsme už tam stáli a povídali si a smáli se. Najednou k nám přibíhala Zimi. Začali jsme jí mávat. Zimi nám přinesla přívěsky dvou hvězd jako symboli našeho přátelsktví které nás budou spojovat. Všichni jsme byli šťastní. Jenže pak sse začalo stmívat a my museli domů. Dlouho do noci jsem si ještě prohlížela přívěsek ve tvaru hvězdy, symbol našeho přátelství.
♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣

Druhý den ráno v devět jsme se měli sejít na smluveném místě, před kavárnou ve městě. Jako vždy tam už Luka byla jako první. Běželi jsme k sobě, obejmuli se a smáli se. Za chvíli k nám přiběhla Zimi. "Viděli jste předpověď počasí"? zeptala se. Zakroutila jsem hlavou, ale to už Luka vytahovala deštník. "Samozřejmě, napřed pršet, pak vyjasnit" řekla se smíchem. V tu ránu začalo pršet. Luka se smíchem roztáhla deštník a všichni tři jsme si pod něj vlezli. Déšť trval zhruba hodinu, potom se najednou vyjasnilo, jako když mávne proutkem. Luka sklopila deštník a vydali jsme se na zmrzlinu. Všichni jsme si dali stejnou, borůvkovou. Vyprávěli jsme si veselé historky a smáli se. Luka mě přátelsky plácla do ramene když jsem jí řekla vtip a mě vypadla zmrzlina. Polil mě vztek. Luka se zarazila a pozorovala mě. "Jsi v pořádku Miku"? zeptala se opatrně. Naštvaně jsem se otočila a strčila do ní, zmrzlina vypadla i jí. To už jsem se na ní vrhla než stačila zareagovat. Zimi se nás snažila uklidnit, ale upoutal jí přívěsek ve tvaru hvězdy který se utrhl Luce z kabelky na kterou si ho připla. Spadl na silnici. Zimi se pro něj vydala. Já se s Lukou prala, ale to co se stalo jsem viděla i tak dost jasně.
Zimi si klekla a hvězdičku sebrala. Na tvář jí dopadl stín a ozvalo se poplašené troubení. Zimi zvedla hlavu, a právě od teď jsem to viděla nejjasněji. Přestala jsem se vzpírat a koukala na Zimi. Řidič to nevybrzdil ,Luka to neviděla, byla k Zimi otočená zády. Zimi nevydala ani hlásku, jen vykulila oči. "Nééé" zaječela jsem. Luka se otočila ale bylo pozdě......

♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣

O týden později byl pohřeb. Byli pozvány moji rodiče, Lukiny rodiče a já s Lukou. Zůstala jsem tam ještě dlouho po pohřbu a plakala. Luka tam byla se mnou a chtěla mě utěšit. Ale já jí neposlouchala, byla jsem příliš zaslepená bolestí a smutkem. "né, nech mě být! Nenávidím tě, už s tebou nikdy nepromluvím" zařvala jsem a utekla pryč. Nikdo si nevšiml že se těsně za mnou objevila zlatá zář a z té se vynořila Zimi. Bude tu tak dlouho dokud se zase neusmíříme. Luce se vrhli slzy do očí a rozeběhla se domů. A tak bude Zimi čekat aby našla klidu a pokoje

Pokračování příště............
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama