Aichi- Hurikán- Prolog

22. prosince 2014 v 21:51 | Lazurita |  Aichi- hurikán

Prolog

Všechno to začalo toho dne kdy moje pověrčivá matka inteligentně zapla zprávy. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a moje kamarádka Lu mi ráno navrhla, že bysme se mohli jít projít na pláž. S radostí jsem souhlasila. To jsem ale ještě netušila co se má stát. Bydlela jsem v přelidněném hlavním městě Japonska. Tokio. Moje rodina pronajímala malý byteček skoro až na kraji města co nejblíž k moři, a to opravdu nebyl dobrý nápad. Moje matka byla velmi pověrčivá, tvrdila že když budeme co nejblíž k moři, porostou nám na zahradě peníze či co. takhle si to asi představovala ona. Já to považovala za totální pitomost. Stejně jako můj otec, ten byl ale zase moc velký optimista. Všude viděl řešení a ve všem to dobré. Přišelo tsunami. "Jé budeme mít nový dům". Přišlo tornádo. "Jé budeme mít novou hezčí střechu" dokonce i když jsme měli být na pohřbu, bylo to samé jé. Byl to pohřeb mojí oblíbené babičky. Táta si nasadil sluchátka a poslouchal smuteční hudbu. Když jsme pak vyšli ze hřbitova, měl dobrou náladu a ještě si broukal zatímco my ostatní brečeli. také jsem měla mít bratra. O tom jsem ale nevěděla nic, snad kromě toho že odjel někam do Ruska studovat zeměologii. Já zpívala, to byl můj hlavní koníček. Otec ani matka mě v tom nepodporovali. Naopak říkali že je to k ničemu. Můj otec podnikal a matka pracovala v cukrářství. Jediný člověk který mi rozuměl byla Lu Kioto. Naše dny byli den ode dne stejné, až na ten dnešní.
♣♣♣♣♣♣♣
Matka zapla telvizi. Byla tam zrovna nová reportérka, mumlala něco o zahradě která se měla nově otevřít. Pak přešla na důraznější zprávy a já při slově Hurikán zvedla hlavu a zahleděla se na obrazovku. Reportérka se na všechny zářivě usmívala, jakoby byla úplně nadšená z toho že bude říkát katastrofální zprávy. Znovu se dala do mluvení. "Přesně za dva dny, se má v Japonsku, v hlavním městě Tokiu objevit největší hurikán jaký zatím vědci zaznamenali. Bude pravděpodobně mít jméno Frio. Frio se k nám blíží osudovou rychlostí a je proto možné že dorazí i dříve. proto bych vám doporučovala si sehnat vše potřebné, ukrýt se a za žádnou cenu nevycházet. Přeji pěkný den" řekla to hlasem, jako by se absolutně nic nedělo. Moje matka -jak se dalo očekávat- začala okamžitě panikařit.
Lítala po domě, já zatím byla opřená o kuchyňskou linku a znuděně upíjela z kelímku limonádu.
Konečně se ozvalo zazvonění na venkovní zvonek. Ulehčeně jsem si oddychla. "Mami? Jdu s Lu ven!" zavolala jsem a vylítla z domu. Lu mě nadšeně obejmula. Hned jsme se vydaly na pláž a povídaly si. Lu mi zrovna vyprávěla o tom, jak perfektně popletla cukráře když nás ovanul mírný vítr. Zvedli jsme hlavy k obloze. Hromadili se tam mraky. "Seiko" vykřikla jsem a vzala Lu za ruku. "Musíme zmizet, rychle" vykřikla jsem. To už se začalo zvedat moře. Vlny naráželi do skal a tříštili se v malé ledové kapičky vody. Popoháněla jsem Lu do větší rychlosti a pelášili jsme městem. Začal se zvedat silný vítr. Ozývalo se houkání policejních aut a někde jsem zahlédla oheň. Znovu jsem tiše zanadávala. To už byl vítr opravdu hlasitý. Něco do mě a Lu narazilo a já ztratila vědomí stejně jako Lu. Když jsem se později probudila, ležela jsem v cizí dodávce.



Pokračování příště..........
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama