Aichi- Hurikán- 1 kapitola

23. prosince 2014 v 0:41 | Lazurita |  Aichi- hurikán

1 Kapitola

Sedačka auta byla pohodlná, daleko pohodlnější než bych čekala. Možná to bylo tím že jsem byla ještě v polospánku, nebo tak vyděšená že jsem se prostě nesoustředila. Vedlě mě byla Lu. Tlumeně oddychovala, ale začala se probouzet. "Kde to jsme a kam jedeme?" zavolala jsem naštvaně na řidiče. "jedeme do Ruska za vaším bratrem slečno" odpověděl mi pohotově řidič jako by si to nacvičoval. Možná si to opravdu nacvičoval. "Kde je moje matka?" zeptala jsem se ho. "Vaše matka je v nemocnici, utrpěla vážná zranění slečno" řekl jakoby nic a já se opravdu naštvala. "Poslyšte pane, o mém bratrovi toho nevím vůbec nic. A chci vidět svou matku". Zarčela jsem na něj. Jen pokrčil rameny. "Vaše matka utrpěla vážná zranění když se znenadání objevil hurikán Frio slečno" řekl a já se zamračila. "Kdy tam budeme?" zeptala jsem se znovu. "Dovezu vás na letiště a vy pak odletíte soukromým letadlem. Váš bratr je teď velmi zámožný muž. Nedávno se oženil a-" chtěl pokračovat ale já mu skočila do řeči. "On má manželku? Kolik vlastně mému bratrovi je?"
Změřil si mě jako bych byla totátlní idiot. "Vašemu bratrovi je dvacet let" řekl jakoby nic. To mě dostalo. Měla jsem o čtyři roky starčího bratra a pochopitelně jsem o tom nevěděla. Najednou se vedle mě ozvalo zasténání a mě čirou náhodou napadla další otázka.
"Jak jsme se odtamtud vlastně dostali? Co se stalo?" zeptala jsem se a teprve teď si všimla že mám obvázanou hlavu. Zlehka jsem se jí dotkla. Měla jsem jí obvázanou látkou jejíž materiál jsem nedokázala přesně určit. Byla jakoby lehká a vzdušná. Řidič promluvil. "Vy a vaše kamarádka jste asi utíkali, srazilo vás auto které pospíchalo a snažilo se uject hurikánu. Po pár minutách dorazil i hurikán. My jsme naštěstí přijeli včas abychom vás převezli za vaším bratrem. Tohle totiž není všechno. Blíží se obrovské Tsunami." Zalapala jsem po dechu. S rodiči byl konec. "Proč chtěl bratr zachránit zrovna mě?" zeptala jsem se ho. "Toť neznámá odpověď" řekl jen řidič a vzápětí už jsme byli na letišti. Uviděla jsem bíle natřené letadlo. Na ocase mělo nějaký neznámý obrázek. Orlase třemi ocasy a jedním křídlem zdviženým. Druhým u těle. Měl šedivou barvu a ve zvednutém křídle držel klas obilí. Řidič který se představil jako Shuen vzal Lu a pomohl jí do letadla. Já šla za nimi a posadila se do třetí řady k oknu vedle Lu na sedadlo potažené bílou kůží. Letadlo vypadalo opravdu moderně a zámožně. Startovalo ihned jak řidič zmizel v místnosti pro piloty. Pravděpodobně řídil i letadlo. Docela mě zajímalo co nás ještě překvapí.
♣♣♣♣♣♣♣♣♣♣
O dva dny jsme přistáli na soukromé ploše u velkého domu připomínajícího hrad. S Lu jsme vystoupili a zírali na něj. Z domu vyběhla nějaká žena asi o tři roky starší než já. Náš řidič Shuen se jí poklonil a políbil jí na hřbet ruky. "Vážená paní, toto jsou Miku Aichi a Lu Kioto. Přivezeni na pánův rozkaz." Žena se velmi mile usmála. Vypadala velmi přírodně a měla tmavou pleť,kudrnaté tmavé vlasy a přátelské oříškové oči. Směle se na nás usmívala a Shuena odehnala. Pak nám pokynula abysme šli za ní do domu. "Jsem Faraa. To znamená veselý. Jsem manželka pána tohoto domu. To je tvůj bratr Miku" kývla na mě a zářivě se usmála. Na sobě měla typické africké šaty. "Pocházím z Afriky z města Libya. Nejsem tak uhozená jako ostatní" řekla a vedla nás přepychovími místnostmi. Pak jsme došli k velkým dveřím. Byly tepané ze zlata a byli na nich zobrazeny Japonské domy. Faraa je otevřela a my spatřili bohatě zdobenou místnost. Lustr byl křišťálový a okolo nás byli stoly z kokosového a vanilkového dřeva. Nádherně to tu vonělo. Země byla potažená oříškovým kobercem a Faraa na něm přímo splývala. Zdi zdobili vzácně malované obrazy ve zlatých rámech a u jednoho stolu seděl nějaký mladík a stavěl z karet pyramidu. Faraa k němu došla a něco mu pošeptala do ucha. Mladík vzhlédl a sjel po nás pohledem. Měl tmavé vlasy a zářivé modré šikmé oči. Stejně jako já. Jenže já si vlasy které mi sahali do pasu obarvila na modro ,jinak bych je měla také černé. Mladík vstal a přišel ke mě. Zářivě se usmál a obejmul mě. Přišlo mi to tak náhlé a praštěné že jsem ani nepípla. To mi nebylo podobné. Vždycky něco bláznivě mumlala. Vzal mě kolem ramen. "Tak mlaďoučká a už viděla hurikán" řekl a podíval se mi do očí a já sklopila od těch dvou nekonečných moří zrak. Narovnal mi hlavu a pronesl naprosto nadšeně. "Miku to jsem já, Chen Aichi tvůj bratr. Vím že jsi mě nepamatuješ. Odjel jsem moc brzo. Ale jsem to já" řekl a znovu se usmál. Jen jsem mu hleděla do tváře. Jeho úsměv pohasl když viděl můj zmučený výraz. Přivolal k sobě nějakou ženu. "Připrav mé sestře a její přítelkyni koupel a postele. Musí si odpočinout." řekl a žena odběhla. Za chvíli už jsem cítila vůni bylinek.
Chen chtěl vědět všechno, jak se daří naší rodině,co dělám ve volných chvílích a podobně. Když jsem mu řekla o hurikánu které tak ublížilo, dost ho to vzalo. Nakonec nás ale propustil a já zamířila do koupelny kterou mi ukázala služebná. Svlékla jsem se a ponořila se do teplé vody provoněné africkými bylinkami. Voda byla tak příjemná že jsem v ní málem usnula.
Když jsem konečně vylezla, zabalila jsem se do ručníku a služebná mi ukázala můj pokoj. Byla jsem tak unavená že mi bylo jedno jestli usnu v cizí posteli. Zabalila jsem se do hebké sametové deky a téměř hned usnula.


Pokračování příště.......
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ver Ver | Web | 23. prosince 2014 v 13:43 | Reagovat

Krásná kapitola už se těším na další :)

2 lazurita lazurita | 24. prosince 2014 v 11:47 | Reagovat

Díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama