Karissa-3 kapitola

2. března 2015 v 9:49 | Lazurita |  Karissa- druhý díl Exlibris

Zpráva na domu číslo 3

Kapky dopadali na okení římsu. Vítr některé odfoukl dřív než se jí vůbec stačili dotknout. Okno bylo popraskané a nevábné. Zamlžené i když byl dům už několik let neobydlený, ale přesto vypadal pořád hezky. Nade dveřmi se zaleskla mosazná číslice tři. Před domem stála postava v kápí na hlavě. Nevypadala zrovna přátelsky. V jedné ruce držela kyblík s červenou barvou a ve druhé štětec kterým něco psala na okno domu. Když odešla šel jasně vidět krvavě rudý nápis

Najdu si tě!

************
Ta noc byla klidná, pořád prčelo, ale aspoň mě ve snech nikdo neotravoval. Matt se domů vrátit nemohl a tak jsem mu ustlala u sebe v pokoji. Dveře byli totiž zamknuté a tak jsem zavolala Mattovým rodičům a ti souhlasili že tu může zůstat. Bylo ticho a já nemohla usnout. Proto jsem slezla z postele a šlápla Mattovi na obličej. Málem mě trefil šlak, úplně jsem zapoměla že se přesunul ke mě jelikož nechtěl být u dveří. Vůbec jsem se mu nedivila ale teď mě pěkně vyděsil. I on zaječel a v tu chvíli byl na nohou. Rozhlédl se a pohled mu padl na mě. "Co blbneš? Málem jsi mě zašlápla" řekl a já poznava strach v jeho hlase. Skousla jsem ret. "Promiň, chci si zapnout televizi, nemůžu spát" řekla jsem a on se na mě koukl a prohrábl si vlasy. "Já taky ne, něco je špatně. Co tady dělala ta ženská, jakto že je dům celý zamčený."
Rozuměla jsem mu, i já měla strach, ale on byl přímo zoufalý. "Neboj, zítra se zbalíme a vypadneme" řekla jsem a položila mu ruku na rameno. K mému překvapení mě obejmul a opřel si své čelo o mé. "Karisso, ale co když to nedáme, co když to nezvládneme?" zeptal se a já si povzdechla. "Musíme to udělat" řekla jsem tiše a Matt jen kývl. Pak vzal ovladač a zapl televizi. Sedla jsem si na zem a zírala na večerní zprávy. Televize mě kupodivu uklidňovala. Opřela jsem se o Matta a za chvíli usnula
************
Ráno zrovna hezké nebylo. Venku stále zuřila bouře. Matt spal pode mnou a já byla na něm. Opatrně jsem vstala abych ho nevzbudila a šla do kuchyně udělat si něco k jídlu. Na pánev jsem šlehla tři vajíčka, plácla na to kečup a sladkou sušenou rozemletou papriku a čekala až to bude hotové. Najednou zazvonil telfon. Koukla jsem se na vajíčka a pak to zvedla. "Ahoj Karisso. Kde je odemčeno potřebujeme se dostat domů" ozval se babiččin hlas.
"Babi nikde není odemčeno, myslela jsem že to víš, kde je děda? Kde jste spali?"
"Karisso, musíš nám otevřít, rychle. Pronásleduje nás, spali jsme v autě. Dědu už dostal. Musím dovnitř-" babiččin hlas najednou zmkl "Babi?! Babi!" zakřičela jsem a uslyšela kroky na schodech. Do pokoje vtrhl Matt a mě vypadl telefon z ruky. Vrhla jsem se k vajíčkům a schrnula je na pánev. Okraje už byli spálené. Pak jsem se sesula na židli a zírala do zdi. Vajíčka pomalu stydla. Ale já to nevnímala. Matt ke mě přišel a chytil mě za ruce. "Jsi v pohodě? Co se stalo?" Podívala jsem se na něj letmo. "Dostali mou babičku, zabili jí, nejspíš. Děda už je po smrti" řekla jsem úplně na dně.
Matt mi zvedl hlavu a nechal ruku na mé tváři. "Kari, život jde dál a ty jak sama víš jsi teď ta která musí žít" řekl a já se na něj zmučeně podívala. "Ano, jen ty" ozvalo se za Mattem a oba jsme se prudce otočili. Ve dveříchstál nějaký kluk a šklebil se od ucha k uchu. "Exlibris hledá něco k jídlu, takže ti to mám vyřídit. Jen a pouze ty dokážel přivést Exlibris a mě zpátky mezi živé. Byla jsi pro to stvořena, v tvých rukou je velká moc. Stejná jako Exlibris, ale ty máš svou proměnu" řekl a usmál se. Zmohla jsem se jen na. "Duchové jí?" Kierran se plácl dlaní do čela. "A jak by tu jinak zůstávali. Exlibris padej od těch vajíček" ohlédla jsem se na talíř s vejci. Stála nad ním průhledná postava a cpala se. Vykulila jsem oči ale to už jí Kierran táhl k sobě. "Jinak, mám vyřídit pozdravování pro Matta od tvého bratra, ten se bohužel dostavit nemohl" řekl a kývl na Matta.
Ten jwn sklonil hlavu a něco zabrumlal. Koukla jsem se na Kierrana a Exlibris stojící ve dveřích. Exlibris ústa plná vajíček. "Já jsem byla stvořena pro to abych oživovala mrtvé?" zeptala jsem se vyjeveně. Kierran krátce zamyšleně kývl. "Dá se to tak říct, ale teď nás omluvte, už musíme jít" řekl a pak se rozplinuly. Exlibris mi ještě zamávala. Koukla jsem se na Matta, "Jdeme balit" Matt kývl.
************
O pár hodin později už jsme lomcovali dvařmi a snažili se je nějakým způsobem vypáčit. Bohužel to jaksi nešlo. "Pozor" řekl Matt který šel po domě hledat něco čím by šlo dveře vyrazit a teď se vracel s obrovským kladivem. "Kde si to vzal?" zeptala jsem se ho naprosto ohroměně. "Ve sklepě" řekl a párkrát udeřil do zlatě vykládaných dveří. Ty se otevřeli a práskli do stěny. Uskočila jsem a dovnitř zavanul ledový vzduch. Začali dovnitř i padat kapky. Ochladilo se. Tiskla jsem si kabát co jsem na sobě měla víc k tělu a povysunula si batoh se vším potřebným na zádech. Mattovi jsem půjčila bundu od dědy která mi byla za prvé velká a za druhé byla v klučičím stylu. Ten se na mě podíval a pak jsme spolu vešli do deště
************
Na chodník dopadali težké dešťové kapky. Třásla jsem se, byla zima a mráz mi zalézal pod nehty. Prošli jsme kolem dvou dalších domů v opuštěné ulici. "Takže, zatím víme že po mě někdo jde, a možná i po tobě když jdeš se mnou. A i po tom dědictví co mám v batohu a to druhé co je někde zakopané pokud se nejedná o to samé" řekla jsem a Matt se na mě podíval a krátce kývl. Pak se náhle zastavil a zíral na dům po pravé straně ulice po které jsme šli. Vrazila jsem do něj a málem spadla, chytil mě a přitiskl k sobě. Ukázal na dům. Podívala jsem se na něj a zírala na krvavě rudý nápis:

Najdu si tě!

"Sleduje nás" zašeptal Matt. "Nebo ztatil naší stopu" zamumlala jsem. "To není legrace Karisso" řekl a otočil se na mě. "Je to snad moje výprava na mojí smrt né? Můžu si dělat co chci" řekla jsem a zamračila se. "Klidně se můžeš vrátit" S tím jsem se otočila a vydala se ulicí dál. Dohnal mě a koukl na mě. "Ty to nechápeš? On jde i po mě. Kierran nemá sourozence, i já získal dědictví" řekl a já se na něj překvapeně podívala. "To není možné" řekla jsem. "Ale ano je, je to pravda" najednou se za námi ozvaly kroky. Vylekaně jsem se na Matta podívala. Ten mě vzal za ruku a rozeběhl se ulicí i se mnou, ale já věděla jistě jednu věc. Dotyčný nás stále sleduje


Pokračování příště............
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lazurita lazurita | 2. března 2015 v 12:41 | Reagovat

Po dlouhé době tu máme další kapitolu, omlouvám se za zpoždění, snad se bude líbit :)

2 Tereza Tereza | 16. října 2015 v 14:13 | Reagovat

[1]: Zdravííím! Tady Tereza, pamatuješ, potkali jsme se kvůli psaní:) Omlouvám se, že se ozývám až teď. Rozhlížím se tady, čtu si a musím říct, že od toho, co jsem četla, se to liší velmi a moc mě to překvapilo (pozitivně). Je těžké to více rozebírat, protože žánrově píšu i čtu jiné věci. Kdybys měla něco nového a chtěla se mi s tím pochlubit, můžeš mi to poslat na mail kulturne@seznam.cz :) Tak hlavně chuť do práce přeji. A ještě si tu něco přečtu. T.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama